V máji mi prišiel email so subjektom “Balkan ” a s obsahom „Bosna – Bjelašnica 15. – 19. september“ O 4 mesiace v utorok večer v Petržalke sme dali pivko pred cestou. Viktor naložil 6 bajkov, cyklistov a turistickú úderku v počte 1 muža na svoju modrú dodávku a spolu vyrazili na juh. Toto je stručný popis udalostí nasledujúcich dní , ako si to pamätaju Rai a ja – Mirec.
Cesta nocou prebehla pohodovo. Viktor so Silvom to bravúrne dali cez Maďarsko a Chorvátsko. Drobné komplikácie sme mali na Chorvátsko-Bosanskej hranici. Pre menšie papierové nezrovnalosti sme nakoniec použili susedný hraničný prechod. Tam nás síce zdržala bosniacka colníčka s kontrolou Covid passov, ale vzhladom na to, že bol na ňu veľmi príjemný pohľad, veľmi to nevadilo. Až som mal pocit, že to Viktor zámerne naťahuje 😉
Prefrčali cez Bosnu proti prúdu Bosny, okolo Sarajeva. V Babin Do sme doplnili zásoby, pozreli lanovky na olympijskej zjazdovke na Bjelašnici. Vyhodnotili stav budovateľských prác na nových hoteloch a apartmánoch a pokračovali v ceste na druhú, zaujímavejšiu stranu Bjelašnice. Ve stredu odpoledne jsme prijeli na ubytovani v penzionu Umoljani, ktere lezi pod horou Bjelasnica u Sarajeva. Po privitani rakijou od hostitele, jsme na kolech vyrazili na sever, v prvni osade jsme se stocili na zapad, kde byl pod nami kanon Rakitnice a nakonec skoncili u penzionu zalepit defekty. Bola to krátka uvítacia runda udolim vyschnutého Studeneho potoka, singláčikom vinúcim sa v tráve pomedzi ostré vápencové kamene.
Druhe kolecko jsme zacali na vychod, stocili se na sever, kde se nam otevrelo udoli pod Bjelasnici. Tyto prvni hodiny byly velmi pekne. Slapali jsme zvolna a kochali se pohledy do krajiny.
Uživali si pieskové, štrkové, makadamové a skalnaté cesty cez Dugo Polje s návratom po balvanmi posiatej ceste cez Cerveni klanac. Vecer jsme posedeli u piva, teleciho a vyhodnotili uspesny den.
Rano vyrazili planinou za bonusovym cik-cak stoupanim na Bjelasnicu (nejvyssi vrchol v okoli 2067m ).
Sjezd z Bjelasnice po obsluznej ceste popri zjazdovce (do Babin Do) jsme zatocili zpet do udoli nad nasim ubytkem a skrz Dugo Polje pokracovali do Lukomiru. Po ceste jsme videli, jak pastevec a jeho psi zahani divoke kone od vody pro ovce. Psi byli mili, tak jsme s nimi hezkou chvili zustali.
V Lukomiru jsme potkali Viktora a posedeli u jidla a piti. Nakonec prisel i pesak Ivan.
Prišla i drobná kiša – dážď, počas ktorej sme prezreli UNESCO Lukomir a jeho staré kamenné , stále obývané domy. Pokochali sa pohľadom na úchvatnú roklinu Rakitnica hlboko zarezanú do vápencov, ktorú stáročia vytrvalo vymodelovala riečka rovnakého mena.
Ešte návrat do Umoljani s premotaním sa cez čriedy oviec vracajúcich sa z celodennej paše domov.
Na večer vyhodnotenie dňa, čorba, crno vino a ťažká pohoda.
V patek rano, opet po vydatne snidani:
Ctyri z nas vyrazili na jih smer Neretva pres horsky pas v 1600m pod horou Crveni Kuk a Buturak.
Na Kuk jsme vyjeli z Mirem a kochali se vyhledem na vsechy svetove strany.
Po sjezdu na druhou stranu pasu jsme se potkali s Jozem a Palem v obci Doljani, kde jsme chteli videt stečaki (kamenne kvadry z 15 stoleti). Nasli jsme tam jen jeden – ale cestou do sedla v Dolovi-Poljice jich bylo moc a u naseho ubytka taky a byli hodne lepsi.
Po ceste zpet se chystal dest, ktery (i s hromy-blesky) si Miro a Palo uzili ve stoupani do sedla. S Jozem jsem zustali v obchode/krcme s mistnimi chlapy, kteri se tam prave schazeli.
Dest byl na 2 piva, po kterych jsme vyrazili za Mirem a Palem a pojedli spolecne se na planinarskej chate v Tušila v Sinanovici, odkud bylo domu jen na skok.
Vecer jsme posedeli cela partia u cernoho vina a peceneho jehneciho.
Posledni den me Miro zavlekl do divociny pod Crvenim Kukem, kolem vrchu Puzim, udolim potoku Ljuta s navratem do Sinanovicu.
Mokry trialovy sjezd (smer Ljuta) pres potoky nas pobavil a rozesmal.
V Sinanovic jsme vyjeli do slunka a posedeli u cevapi, Sarajevsko piva a bosanske kavy. V obklopeni hor na cele s najestatnim Vitem chutili bajecne.
Dorazli jsme do Umoljani, nalozili kola a vsichni odjeli zpet domu.
Ps: aby sme nezabudli …. tie Štatistiky, mapky a ľudia.
Zájazd sa viedol v duchu kolektívneho, volného, nezaväzného plánovania so zameraním na spontánne nečakané nápady a rozhodnutia. Napriek tomu jedinci mali viac-či menej jasné kumulované úlohy.
- Viktor – zodpovedný vedúci čo to celé spískal a úspešne doriadil … a šofér (bajk a boty)
- Ivan – frakcia pešej turistiky a historik turistiky po Balkane (boty),
- Jozef – plánovač, navigator, pitný poradca a servisák výpravy (bajk),
- Mirec – náhradný plánovač a navigátor, polo-tlmočník do bosanštiny (bajk),
- Paly – plánovač a navigátor (bajk a boty),
- Rai – nutrično-nápojový poradca, účtovník (bajk)
- Silvo – záložný šofér a pitný poradca (bajk a boty),
1. Deň . Kolo Umoljani
2. Deň. Bjelašnica, Lukomir
3. Deň. Tušila, Crveni Kuk Doljani
4. Deň. Kolo Sinanoviči
