moja osobná stránka
V máji mi prišiel email so subjektom “Balkan ” a s obsahom „Bosna – Bjelašnica 15. – 19. september“ O 4 mesiace v utorok večer v Petržalke sme dali pivko pred cestou. Viktor naložil 6 bajkov, cyklistov a turistickú úderku v počte 1 muža na svoju modrú dodávku a spolu vyrazili na juh. Toto je stručný popis udalostí nasledujúcich dní , ako si to pamätaju Rai a ja – Mirec.
Pokračovať v čítaní „Bosna – Bjelašnica: 15. – 19. september“
Durmitorský prsteň, Zipline, Bobotov Kuk, raft a mnoho iného, áno, aj toto je pre mňa Montenegro, alebo Čierna Hora.
Je 24 hodín po príchode a mňa kopla múza, teda Paťka nech už idem spať. Ale ja som Viktorovi sľúbil že niečo napíšem o výlete. Rozhodol som sa že budem trocha mlžiť ako Frenky pri hádaj-na-čo-myslím čo sme hrali v aute. Myslel na Borovičku mimochodom. Nechápem prečo sme to nedali na prvú. Ako som povedal-niektoré veci v článku môžu byt prifarbené a iba ľudia, ktorý tam boli budú vedieť ako to bolo naozaj.
Moc jsem se těšil na tuto výpravu po roce opět se svým synem Dominikem, jedeme napřed do Bosny se zastávkou v Sarajevu. V Bosně také začne naše putování na kole přes Dinárské hory jedna ze zastávek je místo, kde jsme loni končili naše putování (KAŇON TARA – který je 78 km dlouhý a někde i 1 300 m hluboký)
V Čiernej hore som pobicyklovala 4 roky dozadu a bola som veľmi zvedavá, čo nového sa v krajine a konkrétne v pohorí Prokletije zmenilo. V sobotu večer sme sa stretli u Viktora v Petržalke, v zostave 4 dievčatá, 5 chlapcov a vyrazili sme v ústrety zážitkom. Viktor je skvelý, dravý šofér a my sme boli umiernená, spiaca skupinka.
Pokračovať v čítaní „Cyklovýlet – Čierna Hora, Albánsko 2019“
Keď som objavila ponuku na výlet do Rumunskej Transalpiny a Transfangarasanu, nemala som žiadne info čo to obnáša. Keď som poprosila Dodiho – organizátora výletu o bližšie info, popis cesty som poriadne nečítala, zaujali ma obrázky kľukatiacej cesty.
Dnes je práve 2 týždne čo sme sa vrátili z „dobrodružnej cesty – rumunského Banátu. Keď nás Silvo oslovil, či nechceme ísť do Rumunska na cykloturistiku a splav – boli sme zaskočené, ale viac-menej sme súhlasili. Až postupne nám dochádzalo, kam sme sa to vlastne nahlásili a začali obavy a starosti čo zobrať, či to naša kondička zvládne, ale chuť vyskúšať niečo nové bola oveľa silnejšia ako strach a obavy.
28. august,
Rožaje – Pejë …..přejezd z Černé Hory do Kosova.
Čekalo nás několik překvapení. Včerejšek byl hodně o fyzičce dnešek byl o fyzičce a hlavně o psychice.
Hned co jsme vyjeli a objeli náš hotel začalo prudké stoupání na které jsem nebyl vůbec připravený. Takto jsme šlapali 22 km do výšky 2100m. Dominik byl v polovině už hodně vysílený, skupina se kterou jsme jeli – jela napřed a my zůstali sami a ke všemu mi praskl řetěz a došlo pití. Po cestě jen serpentiny lesy, m…lha nikde žádná hospoda. Když jsme se konečně vyškrábali na samotný vrchol myslel jsem, že dal to bude pohoda – Nebyla.
Pokračovať v čítaní „Samozvané Kosovo – z denníka účastníka zájazdu“