Moc jsem se těšil na tuto výpravu po roce opět se svým synem Dominikem, jedeme napřed do Bosny se zastávkou v Sarajevu. V Bosně také začne naše putování na kole přes Dinárské hory jedna ze zastávek je místo, kde jsme loni končili naše putování (KAŇON TARA – který je 78 km dlouhý a někde i 1 300 m hluboký)
Věděli jsme, že to bude opět šlapáni do kopců, že to bude bolet, že to bude zkouška naších sil a test naší psychické odolnosti. Člověk přece jen za rok zleniví a nejsme tak vybavení kondičně jako mí Slovenští kamarádi, ale už víme, že s touto skupinou může jet každý.
Já osobně jsem se těšil na to, že se budu kochat krásnými výhledy, ochutnávat místní jídla, poznávat tuto krásnou zemi a jejích kulturu a posunu trochu dál své fyzické schopnosti, že to prostě zažiju OSOBNĚ. Těším se NA TO SVÉ OSOBNÍ VÍTĚZTVÍ , až si na konci řeknu, že jsem to zvládl, i když se mi stává, že si na konci většinou říkám, že bych jel ještě dál. Jsem hodně rád, že jsem poznal tuto skvělou partu lidí – taková dobrodružství jako s touto skupinou v čele s Viktorem, bych nezažil s žádnou cestovní kanceláři.
Z vyprávění jsem slyšel, že Národní park Durmitor je něco co mě okouzlí. Aby ne když je to Světové dědictví UNESCO. Když jsem Loni viděl Kaňon Tara a tamní přírodu i scenerie z mostu (Djurdjevićův most) tak jsem si dal za cíl, že se za rok vrátím.
Naše putování začalo příjezdem do Bosny se zastávkou v Sarajevu. Krásné Město, na které jeden den nestačí. Krásné město hlavně stará část – na domech bylo vidět pozůstatky z války. Stará část města spousta mešit, samé stánky se suvenýry, spousta kaváren. Všude byla cítit pohodová atmosféra.
První den končil tak, že jsme se v kopcích hodně vyčerpali, chyběla nám energie, jelikož jsme si špatně rozvrhli síly. Poslední 4 km už byly hodně těžké, došla nám voda, vysílení bylo vidět ne jen na Dominikovi, ale cítil jsem ho i na sobě musel jsem zastavit. Ať nechtěl, dostal energetickou tyčinku a hrušku – jediná možnost jak se trochu občerstvit dostat do sebe trochu energie a také jsem musel hodně motivovat. Jak jinak dojeli jsme – v kempu už seděla celá skupina u piva.
Klobouk dolů co musel Dominik opět zvládnout. Třeba se mu ta koncentrace na cíl a vytrvalost jednou bude v životě hodit. Jsem na něho moc hrdý
Po prvním dnů, kdy nám na konci chyběly síly a voda a celý závěr byl hodně těžký a nekonečný jsem dnes přišel jako starý mazák 😄 s jinou taktikou – vykašlat se na tempo skupiny jel jsem svým tempem – přišel jsem na to, že i v kopcích se dají šetřit síly a jet tak, aby nohy nedostaly tolik zabrat.
Je to také i o vnitřní koncentraci a udržet si dobrou náladu i když nás chytla bouřka i když jsme v kopcích zůstali sami i když Dominik dostal krizi 5km před vrcholem a čekal jsem, že mi řekne – tati nechej mě tady.. Naštěstí má velikou vnitřní sílu a ví, že by žádná pomoc nepřišla .. Za tu krásu, kterou můžeme vidět ze sedla kola, za to dobrodružství to opravdu stojí za tu námahu.
Na druhou stranu dostáváme do těla obrovské množství endorfinu :-D, takže jsme vlastě hrozně šťastní 😀 Já osobně to cítím, tu hrdost, že jsem zajel další etapu další den jízdy přes hory do kopců – cítím se vždy večer hodně příjemně ((Endorfin bývá také nazýván jako hormon štěstí, protože se uvolňuje do mozku a způsobuje dobrou náladu, pocity štěstí, tlumí bolest,))
Přišlo mi, že v Černé Hoře říkají kemp snad všemu a spousta lidi se snaží získat nějaké peníze právě tímto způsobem. Je úsměvné z mého pohledu vidět, jak zde vzniká malý cestovní ruch. Připomíná mi to dobu po revolucí, kdy se spousta lidi u nás vrhla na podnikání a neměla s tím ještě žádnou zkušenost.
Potkal jsem člověka, který má pozemek postavil na něm dvě boudy v jedné prodává pivo a druhou pronajímá na spaní a už tomu říkají kemp. Pak jsem viděl osady z krásných dřevěnic, které staví zahraniční investoři, kteří ví, že za čas tady bude obrovský cestovní ruch. A mezi tím jsou kempy jako je tento (Eko Srub) kde to všechno krásně ladí s místním prostředím -hezké útulné kempy se zvířaty – které nabízí klid a kontakt se zvířaty v krásné přírodě.
Hodně jsem dnes přemýšlel co napsat, aby to nebylo zase úchvatné 😄 od té doby, co jsem přijel do Sarajeva stále říkám úchvatné. A ono mě nic nenapadá, jelikož to úchvatné je! Neskutečně krásná příroda. Kamarád mi říká – jezdím na Balkán už 15 let – nechci jezdit na komerčně proflákle místa a toto mám kousek. Musím souhlasit. Jezdím na Balkán nějaký ten rok a nikdy jsem nebyl zklamaný. Pro mě má Balen obrovské kouzlo – skvělé jídlo, skvělí lidé, skvělé ceny, krásná příroda – turisticky ruch se zvedá i tady je dobré si tyto místa ještě vychutnávat dokud sem nemíří davy turistu. Dokážu si představit, že se za čas už nedostanu na místa, kde jsem byl nyní. Kdo má rád přírodu – kolo – raft – turistiku – nebo motorku – cestování – dobrodružství udělejte si cestu, než tuto krásnou oblast objeví masy turistu.
Co říct na závěr neskutečné- Krásné – úchvatné – příští rok jedu zase.
Děkuji všem za krásný zážitek.
