28. august,
Rožaje – Pejë …..přejezd z Černé Hory do Kosova.
Čekalo nás několik překvapení. Včerejšek byl hodně o fyzičce dnešek byl o fyzičce a hlavně o psychice.
Hned co jsme vyjeli a objeli náš hotel začalo prudké stoupání na které jsem nebyl vůbec připravený. Takto jsme šlapali 22 km do výšky 2100m. Dominik byl v polovině už hodně vysílený, skupina se kterou jsme jeli – jela napřed a my zůstali sami a ke všemu mi praskl řetěz a došlo pití. Po cestě jen serpentiny lesy, m…lha nikde žádná hospoda. Když jsme se konečně vyškrábali na samotný vrchol myslel jsem, že dal to bude pohoda – Nebyla.
Jen co jsme vyjeli z Černé Hory začalo doslova chcát a nebylo se kde schovat zastavili se až po 10 km na Kosovské hranici, kde se před deštěm přišly schovat i místní krávy. Třepala nás zima házeli jsme na sebe vše co jsme našli v batohu – jediné co jsem mohl v danou chvíli dělat byla snaha udržet pozitivní náladu. Ale oba jsme toho měli plné kecky. Čekalo nás ještě dalších deset kilometrů sjezdu v zimě, kdy se člověk ani nezahřeje šlapáním.
Dole jsme potkali v hospodě naši skupinu a po obědě dojeli do krásného Kosovského města Pejë.
29. august
Deçan – Kosovo
U města leží Klášter Visoki Dečani. V roce 2007 ostřelovali klášter Albánci protiraketovými děly, od té doby je pod ochranou jednotek KFOR
Včerejší pohodový den.
Jely se mírné, ale dlouhé kopce bylo dostatek odpočinku a pitného režimu ….
Projížďka dvěmi kontrolními stanovišti jednotek KFOR – vypadalo to strašidelně.
Při vstupu do kláštera nás prošacovali skenery a oblékli do hábitu.
Lidé jsou milí – mávají na nás, zdraví troubením.
Místní žebrající děti mají speciální techniku – dokáží chodit za mnou desítky minut s nataženou rukou (vypadá to jako by byly moje) a v zpovzdálí na mě křičí jejich mamka – (asi možná ať nejsem škrob) – nedá se to vydržet.
Zatím nebezpečné vypadala jen jedna kráva, která po mě nebezpečně koukala, když jsme jeli v Černé Hoře po horách. Každopádně bezpečnost není třeba podceňovat.
29. august
Vyškrábali jsme se na vrchol 35 km ujeto výška 2000 m jsem opravdu KO!
Před cílem nás přepadly krávy – jen jedna cesta nahoru a krávy v cestě, které nekoukají moc přátelský – jak jsem slyšel je třeba dávat pozor na pozůstatky minových poli a nemělo by se nescházet z cesty – tak jsem měl dilema jestli krávy uhnou.
Musím uznat že Dominik byl lepší naučil se používat přehazovačkou a dobře rozvrhnout síly.
Na vrcholu čekala naše skupina a pohraniční policie.
Přechod není …funkční! -Problém není vstup, ale hlavně výstup z Kosova. Prvotně nás nechtěli pustit do Černé Hory, ale výřečnost kolegů a flaška whisky, kterou vozím od samého počátku pomohla.
Neumím si představit, že by jsme jeli zpět a zítra by jsme absolvovali totéž přes jiný přechod. Povedlo se čeká nás 30 km sjezd z hor..
30. august
Hotovo-kde jsme začali tam jsme dojeli Rožaje
Balíme a jedeme do Bosny
Dnešních cca 65 km jsme jeli až na krev.
Sáhli jsme si až na dno – stoupání jen cca 15 km ale na hodně rušné úzké ulici plné serpentin.
5km před vrcholem bylo nekonečných – byli jsme schopni ujet max 200 m a museli odpočívat. Do toho nám došla voda stopoval jsem kolemjedoucí auta a prosil o vodu. Nakonec ji nabral z takového pochybného potůčku abychom si alespoň vypláchli pusu….
Do toho dostal Dominik defekt slunko neskutečně peklo. Nedovedu si představit, že bych lepil kolo – zde pomohla moderní technika,sprej který jsem nastříkal do duše a ta se zalepila – naštěstí. Zase jsme se mohli jen motivovat a hledat ještě kousek síly abychom dojeli na vrchol, ale bylo vidět že meleme z posledního.
Po kilometrů jsme potkali Srbskou rodinku, která nám dala napít asi po dalších 20 minutách jsme je potkali opět – to už pro nás měli nachystané švestky a dvě bandasky ledové vody. Bože – to byla paráda – čerstvá voda nikdy jsem ji tak s chutí nepil.
Když konečně začali klesat ocitli jsme se v dlouhém tunelu – bohužel uprostřed nesvítily světla a tak v jednu chvíli jsem neviděl Dominika ani kde jsem – jestli na kraji nebo uprostřed tunelu. To jsme také zvládli a pak už nas čekal dlouhý sjezd až do hospody, kde dostal Dominik za odměnu řízek a kolu.
31. august
Na severu Černé Hory blízko hranic s Bosnou se nachází národní park Durmitor.
Jestli jsem si myslel, že jsem viděl krásnou přírodu, tak tady je to úplná nádhera.
Příští túra na kole povede sem.
Je možno rafting , je možno letět údolím na lanech nebo skákat Bandži-džamping..
Cez Kosovskú hranicu za fľašu whisky
Kosovo 2018
Pia – Sob 24 – 25 .08.2018
Spravme výlet! – zborovo,
Viktor hor sa Kosovo.
Bez Peťa vraj Viktor nejde,
parťák v izbe sa mu zéjde.
A náš Roman ide zas,
nechal lesy napospas.
Silvo-Tomáš jak mój s mojim,
téma fotbal tej sa bojím.
A čo zvyšné štyri kusy?
Pat a Mat si zuby brúsi.
Pridali sa bratia Češi,
Všetci ďalší mosia peši.
V meste zvanom Rožaje,
krčmám stúpli predaje.
Začalo sa všetkým zývať,
hľadaj kuču kde my bývať.
Tu v krčme miestny trestanci
-Viktorovi bratranci,
poradili Rámoviča
smrdí to tam jako .. že sa tam troška fajčí 8)
Ned 26.08.2018
Rožaje-Katun road
Nedeľu sme využili,
jak sa patrí na deň nový.
To ste ešte nezažili,
vraj len okruh tréningový.
Tu Dominik od radosti,
nevie prečo lapá dych.
Prišla skúška dospelosti,
škoda že už v 15tich.
Dominovi všetka česť,
aj sa trocha zlostil.
Čo všetko musel s nami prejsť,
a jak sa toho zhostil.
Pon 27.08.2018
Rozaje ->Peja
Z pondelkovej predpovede,
zježil sa nám porast.
Vidíme to dneska blede,
dávno nie sme dorast.
Zopár hodín v daždi šlapať,
nedokáže nikto chápať.
Iba Viktor vidí jasne,
dáme pivo bude krásne.
Roztrhnutá reťázka?
Opravíme tomu ver.
Mechanik jak z obrázka.
Štefi zvaný Mcgajver.
Ut 28.08.2018
Peja – Monastiri Decanit
Kľudný výlet k monastíru,
zabezpečí vojsko míru.
Bitky, zvady, nepokoje,
každý nech si verí v svoje.
My veríme v hladinku,
pivečko a slaninku.
Str 29.08.2018
Peja –> Kaňon Rugova prechod do MN
Dneska výšlap minimálne,
do dvoch tisíc ilegálne.
Silvo bračko vybavil,
aby colník nestrelil.
Tak za Kosovskú hranicu,
whisky plnú flašticu.
Ťažko prešiel každý z nás,
Viktor to vraj skúsi zas.
Štv 30.08.2018
Dedinka Ulotina – kemp -> Rožaje
Ďalšie ráno ako vždycky,
začíname nostalgicky.
Jedno pivko a pol deci,
Lepšie ako plané kecy.
Pod kopcom nám došla para,
večer nás už čaká Tara.
Pia 31.08.2018
Tara – Kljajevica
Nádherný čas po ránu,
domov plný elánu.
Za ten zájazd plný zmeny,
poďakovať ostáva.
A odraté ritné sceny,
Každý v kľude necháva.
Ďakujeme Viktorovi a každému z vás,
že zážitkov výlet plný prežili sme zas.
Účastníci edukačno-poznávacieho zájazdu: Viktor, Peťo, Silvo, Tomáš, Roman, Andrej, Dominik, Paťka, Mates.
