Transalpina a Transfagarašan

Po nočním přejezdu z Bratislavy a nedělní projížďce v dešti kolem jezera Lacul Vidra jsme se v pondělí probudili do slunečného rána. Z Obarsia Lotrului jedeme po Transalpině smerem na jih, kroužíme po serpentinách ke společné zastávce před salašem. Roman si začal hrát se psy, ale karta se poněkud obrací:

Po dalších kilometrech stoupání borci v kategorii 50+ neodolali krásám přilehlých pastvin a spočinuli nad zářivě zeleným kobercem v údolí:

V bufetu jsme se dali zase do kopy (Roman, Peter, Pišta a Viktor jen nejsou v záběru):

A šlapem dál na nejvyšší bod cesty s výhledy na štíty hor, oblé vrchy a dědinku Rance v údolí. Peter, Pišta, Roman a Viktor jeli do dědiny. Čiči, Ďuri, Heno, Rai a Vlado pokračovali po hřebenu už mimo silnice.

Vraceli jsme se rozdrobeni na malé skupinky či jednotlivce. Neodolal jsem zelenému údolí.

a ještě jsme měl štestí na Romana na hřebenu, tak jsme se vrátili za partou v údolí společne (ten jeho pes mi chtěl sežrat sýr, co jsem koupil v salaši od babky – vesele zašustila bankovkami a plivla na ně – 5 lei je 5 lei!).

V útery jedem opačným směrem k jezeru Oasa. Po dobrém obědě jsme odbočili z hráze kolem jezera a vraceli se zpět do kopce k Transalpinské silnici. Cestou kolem potoku a lesem, který svítil mladými výhonky smrkú, až na kopec k salaši.

Na vrchu se obloha zatáhla, a parta jela na ubytko. Jen Rai a Čiči se schovali v salaši, dostali sýr a chleba. Po rozcvičce na palouku nad salašem (kouzelné místečko), jsme vyrazili na travnaté kopce s výhledu do celého kraje i na včerejší trasu. Návrat po louce, lesem i potokem dopadl dobře a mohli jsme si dát pivo s kamošema 🙂

Pod Fagaraš do vesnice Cartisdara nás Viktor dovezl kolem poledne. Ubytovali jsme se, poobědvali a vyjeli na prúzkum okolí. Po mistních cestách a hrázi jezera Arpas jsme přijeli do vesnice Carta. Objevil se před námi cisteciánský klášter. V roce 1202 přišli mniši až z Burgund. T se o ruiny kláštera a kostel stará místní německá komunita. Po prohlídce jsme si dali pivo a nebo kávu podle chuti.

Večer jsme strávili v družné společnosti (pivo, víno, povídání)

Ráno opouštíme auto na 3 dny na pout přes Fagaraš. Serpenýny jsme zvládli hravě.

Tak jsme po ubytování v sedle Lacul Balea, přidali pěší výstup na vrchol Butenau (2507).

Jak vidět mraky někdy zatáhli oblohu, ale druhý den ráno nám slunce svítilo na cestu, na parádní sjezd k nádrži Lacul Vidraru. Po cestě bylo pivo i koupání, a v restauraci pod nádrží a Drakulovým hradem i chutný oběd.

Ubytovali jsme se u domácích v dědině Arefu. Čiči, Heňo, Vlado a rai si ještě vyjeli na kopanic, a besedovali na louce o svých životech.

Večerě byla skvělá takovou mamaligu ještě nikdo neochutnal.

Jen Pišta měl druhý den zdravotní problémy. Nakonec cestu přes kopanice zvládl i s pomocí místního pána, který ho převezl i s kolem přes poslední kopce. Výstup na kopanice byl možná stejně náročný jak výstup na Fagaraš. Tlačení blatem nám však vynahradil tento kraj zvířat a lidí (vesnický život, jaký už nepamatuji).

Poslední den jsme nakoukli do života Rumunú na vesnici: zdravení, sousedské posedávání, husy, krávy, ovce, koně, psi, oslíci, boží muka a zpěv ptákú.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.